Mainstreamovými médii se rozšířila zpráva o tom, že policie pět měsíců pátrá po Lukášovi Borlovi, zakladateli Sítě revolučních buněk. Ukazuje se, že média jsou při snaze o zvýšení čtenosti článků schopné zapomenout na realitu. Takže zatímco citují policii, která mě ze založení SRB podezřívá, tak v nadpisu článků o mě rovnou hovoří jako o zakladateli SRB.
Ale upřímně. Nepřekvapuje mě, že redaktory korporátních médií pohltil pocit, že jsou zároveň také policejními vyšetřovateli a soudci. O jejich práci si nechovám žádné iluze. Proto mě nepřekvapuje ani jejich nesmyslný konstrukt, že zakladatelem anarchistické sítě (tedy kolektivní a rovnostářské organizační formy) může být jedna osoba. Jakoby snad byla řeč o armádě (nebo jiné hierarchizované organizaci), kterou může jeden člověk založit a pak naverbovat další lidi do jím určených pozic v hierarchii.
Zatímco mediální pisálkové chtějí soudit anarchisty, sami sebe usvědčují z neznalosti základních principů anarchismu. Kdyby je znali, nikdy by nemohli psát o „zakladateli Sítě revolučních buněk“. Chápali by, že anarchistická síť nebo jiná anarchistická organizace vzniká vždy jako výsledek skupinového procesu, nikoliv jako iniciativa jedince. Zkrátka více osob se stejnými tužbami, cíli a strategickými plány se v jednom období rozhodne sdružit, aby mohli své snahy efektivněji koordinovat. Přesně tak vznikají nejrůznější anarchistické svazy, solidární sítě, federace, afinitní skupiny, guerrily aj. A pravděpodobně takovým kolektivním procesem vznikla i Síť revolučních buněk.
Nemyslím si, že má smysl, abych teď odpovídal na otázku, zda i já jsem, či nejsem členem SRB. Ať už by má odpověď byla jakákoliv, přístup médií i policie by zůstal neměnný. Jako aktivní odpůrce kapitalistického systému, který oni hájí, budu jimi vždy vykreslovaný jako nebezpečný terorista. Jejich postavení a z něj plynoucí vnímání světa jim neumožňuje mě ani ostatní anarchisty vnímat jinak. Stejně tak ale z postavení anarchistů, jakožto utlačovaných osob ochotných útlaku vzdorovat, plyne odlišné vnímání, které nebezpečné teroristy vidí hlavně ve vyšších patrech společenské hierarchie.
Právě na boji proti těmto teroristům v uniformách i těm s tituly byznysmenů, politiků a finančníků bych se chtěl podílet. Nikoliv proto, že bych je rád viděl ve vězení či na popravišti, kde by mě rádi viděli oni. Anarchistický boj proti terorismu, je spíše než o fyzické likvidaci teroristů o snaze zbavit je jejich politické i ekonomické moci a přispět tak k rozkladu vztahů vykořisťování, které v současné společnosti převažují.
Následuje seznam a popis některých z mnoha teroristů, proti kterým je nutné rázně zakročit, abychom emancipační proces mohli posunout blíž k vítěznému horizontu. Seznam zahrnuje osoby, ktreré využívají teror jako prostředek svého boje. To znamená, že skrze násilí či jeho hrozbou cíleně vyvolávají strach v širší kupině lidí (nebo jiných tvorů), a to ve snaze zastrašováním dosáhnout vlastních cílů – mocenských, politických, ekonomických, náboženských aj. V seznamu jsou o teroristech jen základní údaje. Často chybí informace o jejich bydlišti, pohybu, zvycích, vztazích, citlivých místech jejich životů – tedy to, co nám může posloužit k boji proti jejich teroristickému jednání.
Je v zájmu nejen nás anarchistů a anarchistek, abychom takové informace zjišťovali, sdíleli a využívali ve prospěch naší strategie v probíhajícím boji proti terorismu.
Nebezpeční (a někteří i ozbrojení) teroristé
Václav Klaus (narozen 19. června 1941 v Praze) je český politik. Byl u založení Občanské demokratické strany (ODS). V období r. 2003–2013 byl prezident České republiky. Od počátku své politické dráhy je odpůrcem environmentalismu. Prohlásil například, že „ekologičtí aktivisté představují větší globální hrozbu než teroristé z Al-Kájdy.“ Je také hlasitým kritikem boje proti globálním změnám klimatu způsobených lidskou činností.
Jeho teroristické jednání spočívá ve snahách podněcovat ve společnosti strach z environmentalismu, který označuje za současné největší ohrožení svobody. Vykreslováním lidí bojujících za záchranu planetárních ekosystémů jako teroristů budí Klaus cíleně iracionální obavy z environmentálních aktivistů. Jde o součást jeho teroristické kampaně za absolutní uvolnění trhu odstraněním všeho, co mu stojí v cestě. Tedy mimo jiné i hodnot potřebných k ochraně ekosystémů. Tato teroristická kampaň může v případě úspěchu vést až hromadné destrukci lidstva i jiných forem života na Zemi.
Václav Klaus své teroristické postoje mimo jiné šíří prostřednictvím knihy Modrá, nikoli zelená planeta, která vyšla roku 2007. Ruský překlad tohoto teroristického manifestu financoval ruský ropný koncern Lukoil. Dosah této knihy je obrovský vzhledem k tomu, že byla přeložena i do němčiny, angličtiny, holandštiny, polštiny, španěštiny, bulharštiny, slovinštiny, dánštiny, arabštiny, francouštiny a japonštiny.
Andrej Babiš (narozen 2. září 1954 v Bratislavě) je český podnikatel a politik. Od 26. října 2013 je poslancem českého parlamentu. Od 29. ledna 2014 je 1. místopředsedou vlády a ministrem financí. Andrej Babiš je druhý nejbohatší český občan a je majitelem agrochemického holdingu Agrofert, který působí ve více jak dvaceti zemích světa na čtyřech kontinentech. Agrofert působí v oblasti zemědělského, potravinářského a chemického průmyslu i služeb. V Babišem vlastněných podnicích je tvrdě vykořisťováno tisíce pracujících, proti kterým jsou navíc uplatňována zastrašující opatření, pokud se rozhodnou organizovat na obranu vlastních zájmů. Teroristické nástroje másilí a zastrašování Babiš používá také v masokombinátech či mlékárenských závodech. Zde dochází zejména k intezivnímu týrání zvířat a k jejich hromadnému vraždění za účelem maximalizace zisku.
Andrej Babiš ovládá také různé propagandistické nástroje, které podporují jeho teroristické aktivity. Vlastní velký mediální koncern MARFA a. s., který vydává dva celostátní tištěné deníky (Lidové noviny a Mladou frontu DNES), regionální deník Metro, provozuje tři televizní stanice, dvě rozhlasové stanice, zpravodajské servery Lidovky.cz, iDnes a Česká pozice. Vlastní také jednoho virtuálního mobilního operátora.
Teroristické aktivity podporované Andrejem Babišem mají velmi negativní dopad na miliony lidí, krav, prasat, kuřat, koz, ovcí a dalších bytostí. Jsou vykořisťované, zastrašované a některé velmi krutě zabíjené.
Tomio Okamura (narozen 4. července 1972 v Tokiu) je český podnikatel a politik moravsko-japonsko-korejského původu. Od října 2013 je členem Poslanecké sněmovny za hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) do níž kandidoval v předčasných volbách v roce 2013. V květnu 2013 se podílel na založení hnutí s názvem Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, které má za cíl kandidovat ve sněmovních a komunálních volbách.
Teroristická činnost Tomia Okamury spočívá hlavně v podněcování násilných tendencí ve společnosti stojících na strachu z imigrantů, Romů a muslimů nebo na nenávisti k nim. Okamura aktivní účastí na veřejných shromážděních poskytuje teoretickou a motivační základnu pro iniciátory rasistických nebo xenofobních útoků. Ve svých projevech propaguje diskriminaci Romů a imigrantů. Je také popíračem romského holokaustu. Například bagatelizuje a zpochybňuje podstatné události koncentračního tábora v Letech, ve kterém bylo zavražděno tisíce Romů. Okamura přímo podporuje nelegitimní násilí páchané za účelem dosažení vlastních politických cílů ve sféře vrcholové státní politiky. Využívá k tomu „strategii napětí“. Tedy cíleného vyvolávání strachu prostřednictvím demagogie.
Alexander Bellu (Narozen 31. května 1987 v Tempio Pausani v Itálii). Pracoval na Úřadě městské části Praha 3 jako odborný asistent tajemníka. V roce 2013 se stal předsedou ODS Praha 3 a nyní je Místostarostou Prahy 3. Bellu je konzervativním politikem, který je přesvědčen, že posílením represí proti odpůrcům parlamentní demokracie se dosáhne efektivnosti státu a hladkého pokračování kapitalismu. Ve své teroristické kampani neváhá využít metody cíleného šíření paniky a strachu ve společnosti, prostřednictvím lživého popisu lidí i událostí. Příkladem je vykreslování anarchistů jako pro společnost nebezpečných zločinců a sociálního centra Klinika jako místa, kde se závažné zločiny organizují. Cílem tohoto strategického strašení společnosti je získání prostředků pro podpůrná teroristická opatření, jako je zvýšená přítomnost policie ve veřejném prostoru a s tím spojené policejní násilí, obtěžování a zásahy do soukromí našich životů. Alexandr Bellu podobně jako Okamura využívá teroristickou „strategii napětí“. Tedy cíleného vyvolávání strachu prostřednictvím demagogie za účelem dosažení konkrétních forem státní správy.
Vladimír Krulec je provozovatelem pražské restaurace Řízkárna a hotelu Císařka. Také poskytuje lichvářské půjčky a iniciuje s tím souvisejí vyděračské i mafiánské praktiky. Teroristické jednání Vladimíra Krulce se orientuje především na rozšiřování sféry ekonomického vlivu a tedy na maximalizaci jeho finančního zisku. Základnou jeho teroristické strategie je nevyplácení mezd lidem, které zaměstnává a jejich následné agresivní atakování, pokud se rozhodnou výplaty vymáhat. Stovkám lidí nevyplatil za jejich práci mzdu vůbec a některým ji vyplatil neúplnou. Proti těm, co dlužnou mzdu požadují, mnohokrát použil fyzické násilí nebo hrozil jeho užitím. Jeho metody mají teroristický charakter proto, že se jich takticky dopouští způsoby, které vedou ke zděšení i dalších osob než jsou ty, co přímo atakuje. Příkladem jsou útoky na bývalé zaměstnance probíhající v přítomnosti zaměstnanců součastných, tak aby se ze strachu vzdali možností sebeobrany.
Krulec své teroristické aktivity vyvíjí v součinnosti s dalšími pro-teroristickými osobnostmi z mediálního a politického prostředí. Ti mu pomáhají budovat image postavenou na lživém obrazu „seriózního pana Krulce“, který nikomu nikdy neublížil, ale neustále je prý ubližováno jemu. Tuto podpůrnou funkci Krulcovo terorismu plní například bulvární novinář Jiří X. Doležal nebo členstvo pražské ODS, jako je Alexander Bellu, Jana Černochová a další.
Robert Šlachta (narozen 22. července 1971 v Boskovicích) od roku 2008 pracoval jako ředitel policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Během jeho kariéry v teroristické organizaci ÚOOZ mnohokrát využil metod teroru a zastrašování (nejen) odpůrců stávajícího režimu. Inicioval celou řadu perzekučních kampaní, během kterých byli lidé obviněni ze závažných zločinů, drženi delší dobu ve vazbě, aby však nakonec vyšlo najevo, že obvinění nejsou pravdivá nebo jsou konstruovaná samotným ÚOOZ. Z poslední doby je to například „operace Fénix“ zaměřená na perzekuci anarchistického hnutí v Česku. „Operace Fénix“ je krycí název pro teroristickou kampaň ÚOOZ. Ta kombinuje metody provokací ze strany policejních agentů, organizované únosy osob z jejich bydlišť, jejich okrádání, věznění i zastrašování rodin a přátel.
Pěšáci terorismu v Česku
Teroristická síť ÚOOZ pochopitelně nemá jen vedoucí osoby, jako je třeba Robert Šlachta nebo Jiří Dreksler. Podpůrnou roli jejich aktivit mají různí soudci a státní zástupci, kteří umožňují odposlouchávat a sledovat ty, které ÚOOZ terorizuje. Například domovní prohlídky a pořizovat zvukové i obrazové záznamy anarchistů v „operaci Fénix“ umožnily tyto osoby: Lenka Fidlerová (státní zástupkyně), Pavel Plch (soudce – Most), Jan Michanek (soudce – Ústí nad Labem), Vladimír Pazourek (státní zástupce – Městské státní zastupitelství v Praze), Jana Ťoupalíková (soudkyně městského soudu v Praze), Michaela Kvapilová (státní zástupkyně – Okresní státní zastupitelství – Most).
Vedle zmíněných byrokratických pěšáků teroristické ÚOOZ jsou zde i ozbrojenci, kteří organizují přepady, únosy, loupeže a zajmutí vytipovaných osob. V případě perzekuce anarchistů v rámci „operace Fénix“ tyto funkce plnili například tito ozbrojení teroristé s policejními hodnostmi: Kpt. Luděk Hejný, Plk. Alexandr Lázňovský, Pkt. Kateřina Čtvrtečková, Kpt. Václav Prášil, Kpt. Petr Culek, Nprap. Martin Smekal, Pplk. Roman Vik, Pplk. Miroslav Kesner, Kpt. Lenka Špalková, Pplk. Jiří Vele, Kpt. Petr Činoveský, Pplk. Jan Zrzavecký, Karel Doležal, Jiří Vaculík, Luboš Fiala, Martin Bartoš, Jaroslav Kordula.
Co je terorismus
Na závěr tohoto textu budu citovat slova italského anarchisty Alfreda M. Bonanna, abych přiblížil, z jakého myšlenkového rámce vycházím při svých úvahách o terorismu a boji proti němu:
„Teroristou není osoba, která násilně konfrontuje moc, aby ji zničila, nýbrž osoba, která používá násilné a kruté prostředky k tomu, aby zajistila kontinuitu vykořisťování. Z toho důvodu – neboť se jedná jen o malou menšinu, která má na této kontinuitě zájem (zaměstnavatelé, fašisté, politici všech barev, odboráři atd.) – můžeme dojít k logickému závěru, že ‘skuteční’ teroristé jsou ti druzí, nakolik používají násilné prostředky k zachování vykořisťování. A násilí těchto lidí se provádí prostřednictvím zákonů, ve věznicích, v přinucení pracovat, v automatickém mechanismu vykořisťování. Rebelie vykořisťovaných nikdy není terorismem. (…)
Poznamenejme, že teroristou musí být osoba, která terorizuje jinou osobu, která se snaží získat něco tím, že své hledisko prosazuje skutky, které rozsévají hrůzu. Je tedy jasné, že moc terorizuje vykořisťované na sto způsobů. Vykořisťovaní se bojí, že nenajdou práci, bojí se chudoby, zákonů, policie, veřejného mínění; trpí soustředěnou formou psychologického terorismu, která je v boji proti moci staví do situace téměř totálního podřízení. To je terorismus.“
zpracoval: Lukáš Borl v červenci 2016
___________________________________________
