„Teroristou není osoba, která násilně konfrontuje moc, aby ji zničila, nýbrž osoba, která používá násilné a kruté prostředky k tomu, aby zajistila kontinuitu vykořisťování. Z toho důvodu – neboť se jedná jen o malou menšinu, která má na této kontinuitě zájem (zaměstnavatelé, fašisté, politici všech barev, odboráři atd.) – můžeme dojít k logickému závěru, že ‘skuteční’ teroristé jsou ti druzí, nakolik používají násilné prostředky k zachování vykořisťování. A násilí těchto lidí se provádí prostřednictvím zákonů, ve věznicích, v přinucení pracovat, v automatickém mechanismu vykořisťování. Rebelie vykořisťovaných nikdy není terorismem....(...)...
Poznamenejme, že teroristou musí být osoba, která terorizuje jinou osobu, která se snaží získat něco tím, že své hledisko prosazuje skutky, které rozsévají hrůzu. Je tedy jasné, že moc terorizuje vykořisťované na sto způsobů. Vykořisťovaní se bojí, že nenajdou práci, bojí se chudoby, zákonů, policie, veřejného mínění; trpí soustředěnou formou psychologického terorismu, která je v boji proti moci staví do situace téměř totálního podřízení. To je terorismus.“
Alfredo M. Bonanno